Leuzea - Maralí kořen

Latinský název: Rhaponticum carthamoides
Účinně pomáhá při: Droga patří do skupiny adaptogenů. Zlepšuje adaptaci organismu na stres, pomáhá při rekonvalescenci po slabostech různého původu. Působí anabolicky, snižuje hladinu cukru, tuků a cholesterolu v krvi, má příznivý vliv na činnost jater a také na kardiovaskulární systém. Droga ovlivňuje i některé typy deprese, zvlášť reaktivní, poměrně spolehlivě léčí impotenci a působí jako afrodisiakum.

Botanický popis a pěstování:

Parcha léčivá, známá jako leuzea či maralí kořen, je trvalka vysoká přes 1 metr. Mívá dřevnatější, horizontálně uložený oddenek, tlustý zpravidla 10 až 20 mm, z něhož vyrůstají četné slabší, pružné kořeny. Rostlina mívá obyčejně několik lodyh, které jsou nevětvené, rýhované a pavučinovitě ochlupené. Střídavě eliptické listy se směrem k vrcholu postupně zmenšují a jsou hluboce peřenosečné. Přízemní listy jsou 40 mm dlouhé, krátce řapíkaté. Květenství je vytvářeno téměř kulovitým úborem o průměru do 50 mm, sedí jednotlivě na vrcholu lodyhy. Květy jsou růžově fialové s pětidílnou korunou. Plodem je nažka eliptického tvaru, asi 5 mm dlouhá. Rostlina má několik synonym, z nichž nejužívanější je leuzea saflorová, leuzea světlicová či parcha saflorová. Parcha léčivá je původem z jižní Sibiře. U nás se pěstuje a naše klimatické podmínky snáší velice dobře. Leuzea není pěstitelsky náročná rostlina a v našich klimatických podmínkách nejen velmi dobře roste, ale také přezimuje. Má však poměrně značné nároky na půdu, která by měla být na živiny bohatá a propustná. Semena se zpravidla vysévají přímo na stanoviště, a to do sponu nebo do řádků. Rozmnožovat ji však lze i vegetativně pomocí oddělků. Oddenek a kořeny sbíráme na podzim třetího roku, kdy jedna bylina poskytne i několikakilogramový kořenový bal. Může se užívat i nať, která se sbírá během květu rostliny, obvykle v květnu nebo červnu, nejlépe kolem sedmé hodiny ranní. Běžnou lékovou formou je nálev z listů (nati) nebo odvar z kořene, připravený jednominutovým varem a půlhodinovým vyluhováním. Čaj z natě obvykle podáváme ráno a v poledne po jednom šálku. Odvar podáváme zpravidla 3x denně po 2 až 3 polévkových lžicích. První dávku polévkových lžic vezmeme ráno nalačno, druhou dávku 2 až 3 polévkových lžic před obědem a třetí dávku 2 polévkových lžic mezi 15. a 16. hodinou. Nejúčinnější lékovou formou je však tinktura, kterou podáváme ráno a v poledne, v těžších případech i odpoledne do 16. hod. Již první ruští osadníci zjistili, že jeleni maralové na podzim vykopávají kopýtky kořeny této rostliny a s chutí je požírají. Odtud tedy pochází i jeden z názvů "maralij koreň". Mezi Altajci se traduje, že pomáhá od čtrnácti nemocí a omlazuje. Tataři užívali kořen jako afrodiziakum. O mimořádných účincích rostliny veřejnost poprvé informoval známý sibiřský etnograf G. N. Potanin na konci 19. století.